O čaji obecně

Všechny druhy čaje jsou zpracovávány z lístků jediné rostliny zvané Camellia sinensis (někdy též Thea sinensis) a dle způsobu zpracování jejích lístků rozlišujeme čtyři základní druhy čaje. Jsou-li lístky sesbírány, ihned zahřáty, čímž je zastaven proces oxidace, a následně vysušeny, jedná se o čaj zelený. V případě částečné fermentace, kdy jsou lístky před zahřátím ponechány po určitou dobu ladem, mluvíme o čínském čaji oolong. Pakliže jsou lístky sesbírány a zahřáty teprve až po úplném proběhnutí oxidace, jedná se o čaj černý. Posledním a nejstarším typem je danča, kdy jsou čajové lístky v různém stupni fermentace vtlačeny do formy na tak dlouho, než dojde ke ztuhnutí. V minulosti byla tato výsledná hmota na bázi kompostu před podáváním nejprve namleta na prach, povařena a posléze různým způsobem dochucena.

Vedle těchto čtyř základních typů - čaj zelený, černý, oolong a danča, rozlišujeme další tři specifické mezidruhy - typ pchu er, žlutý čaj a bílý čaj, odlišující se od základních druhů prodloužením jedné z fází zpracování a to buď oxidace, nebo sušení.

Oxidace čajových lístků

Oxidace je ve světě čaje tím nejdůležitějším pojmem. Proces oxidace, poněkud nepřesně, ale populárně označován jako fermentace, je, jak bylo výše zmíněno stěžejním elementem během zpracovávání čaje, který určuje jeho výsledné vlastnosti, od chuti, vůně po látkové složení vlastních lístků. Oxidace je přírodní proces probíhající v čajových lístcích od okamžiku, kdy jsou odděleny od vlastní rostliny. V tomto momentě přirozeně dochází k látkovým změnám uvnitř sklizeného lístku a tudíž ponechání lístků oxidaci, nebo naopak její zastavení determinuje, jaký druh čaje má vzniknout. Nejpodstatnějším důsledkem oxidace je rozpad chlorofylu, tudíž čím déle necháme lístky jejich oxidaci, tím bude čaj čím dál více připomínat čaj černý. Zastavíme-li oxidaci ihned v jejím počátku, získáme ten "nejzelenější čaj", zelený čaj japonského typu.

O zeleném čaji

V případě zeleného čaje můžeme odlišit další dvě hlavní podskupiny, čínský zelený čaj, během jehož zpracování je zastavení fermentace docíleno zahřátím v pánvích nad plamenem, a japonský zelený čaj, kdy je ke stejnému procesu využito jemnější metody spaření. V Japonsku se setkáme hned s několika dalšími poddruhy, senčou, dnes nejčastějším čajem v Japonsku, gjokurem a především šlehaným čajem mačča. Nutno dodat, že jak čaj spařovaný, tak i čaj šlehaný, pochází původně z Číny, kde však tyto způsoby zpracování lístků po mnoha staletích vymizely.

Senča je základním japonským „pařeným“ čajem, od nějž se gjokuro odlišuje tím, že čajové keře jsou na určitou dobu před sklizní přikryty rohožemi tak, aby rostlinka znásobila proces fotosyntézy a zvýšila množství chlorofylu obsaženého v lístcích. Podobně je kultivována i tenča, čaj, jenž je posléze namlet na nejjemnější čajový prach určený k přípravě mačči. Během ča no ju je podáván šlehaný čaj, stejný čaj, který s sebou ve 12. století přivezl mnich Eisai z Číny a který byl i po několik století jediným druhem čaje na japonských ostrovech do doby, než se prosadilo dnes obvyklé „pouhé louhování“ lístků. Před několika sty lety jsme se s pitím šlehaného čaje mohli setkat pouze v Japonsku a částečně jižní Koreji. V současné době se však pravidelná konzumace tohoto blahodárného čaje šíří do všech končin světa a to v mnoha formách, od čaje podávaného v tradičních čajovnách a domcích, po zmrzlinu, čokoládu a kávu.

Látky v čaji obsažené a tělu prospěšné

Japonské zelené čaje si díky specifickému zpracovávání uchovávají oproti jiným čajům velké množství látek, které pozitivně ovlivňují lidský organismus a jež někdy souhrnně nazýváme antioxidanty. Japonský zelený čaj je na tyto látky bohatý především díky tzv. spařování, jež je mnohem méně agresivní metodou zastavení oxidace lístků po sběru, než-li běžné pražení. Absolutní královnou mezi čaji je tak japonský šlehaný čaj mačča. Mačča sice má o něco méně katechinů než jiný japonský čaj senča, nicméně obsahuje mnohem více teaninu a zároveň během jeho konzumace pijeme přímo namleté lístky, tudíž v mačče přijímáme nejvíce látek obsažených v čaji včetně katechinů, než-li běžným louhováním. Rádi bychom Vám zde proto pro lepší představu představili nejvýznamnější látky obsažené v japonském spařovaném zeleném čaji spolu s jejich účinky na lidské tělo.

Katechiny

S ohledem na lidské zdraví jsou katechiny jedním z nejvýznamnějších přírodních antioxidantů vůbec. Jejich dlouhodobý příjem zajišťuje v pozdějším věku nejenom prevenci nejrůznějších kardiovaskulárních onemocnění, nýbrž i rakovinotvorných nádorů. Katechiny podporují správné zažívání a pozitivně působí na obnovu starých buněk. Díky svým blahodárným účinkům tak mohou velmi pozitivně ovlivňovat lidský organismus a tím i prodloužit jeho životaschopnost. List japonského zeleného čaje je tvořen z 20 % právě katechiny.

Teaniny

Teaniny, oproti katechinům ovliňujícím organimus jako takový, přispívají k obecné pozitivní vitalitě po stránce psychické. Teanin je látka, která stimuluje aktivitu lidského mozku spouštěním tzv. alfa vln a vyvažuje množství dopaminu a serotoninu, čímž pozitivně funguje proti stresu. Díky svým specifickým vlastnostem tak zklidňuje psychiku, avšak zároveň za syntézy s kofeinem nezpůsobuje únavu. Z japonských čajů je na teanin nejbohatší čaj gjokuro a mačča.

Kofein

Kofein, v případě čaje někdy populárně označovaný jako tein, zvyšuje mozkovou aktivitu a tedy i naši pozornost. S ohledem na menší množství v čajových lístcích než například v kávě a díky vyvažujícím účinkům teaninů však působí na tělo pouze v pozitivním světle. Toto spoluovlivňování kofeinu/teinu a teaninů představuje největší přednost konzumace čaje v rozměru krátkodobých účinků, neboť společně zklidňují psychiku a zároveň zbystřují pozornost.

Vitamín A         Vitamín B         Vitamín C         Vitamín E        Vitamín K