Japonský šlehaný čaj mačča

Od dob, kdy člověk objevil na úpatí jünnanských hor kouzlo a chuť čaje, uplynulo již několik tisíc let. Za onu dlouhou dobu se vyvinuly tři základní formy pití čaje, pročež se dnes vedle té nejznámější – čaje sypaného, můžeme například v Japonsku setkat i s mnohem starší formou podávání čaje – čajem šlehaným.

Mačča je japonský šlehaný čaj z namletých lístků zeleného spařovaného čaje. Před samotným podáváním jsou lístky nejprve namlety na kamenném mlýnku, načež je výsledný nejjemnější čajový prach smíchán s vodou pomocí bambusové metličky. Tato sofistikovaná forma konzumace čajových lístků se poprvé objevuje v Číně v době vlády dynastie Sung. Ve 12. století se pak skrze čchannový buddhismus dostává i do Japonska, kde je během století následujících jeho příprava, podávání a pití rozvinuto ve zcela svébytné umění ča no ju jeden ze základních pilířů kultury Japonska, jak ji dnes známe.

mačča v průběhu dějin

S druhou Velkou školou čaje, jak se přípravě mačči říká, se vůbec poprvé setkáváme v sungské Číně. Sungská dynastie tak dala světu vedle papírových bankovek, kompasu, střelného prachu a knihtisku i jeden z nejdelikátnějších a nejzdravějších nápojů, jaký kdy lidstvo objevilo. Nejeden sungský císař propadl jeho nezaměnitelné chuti a jemné pěně, ba jednomu se stala vášeň pro čaj osudnou. Nebýt však jednoho japonského mnicha, svět by na šlehaný čaj i přes jeho bohatou historii za pár století možná i zapomněl. Do sungské Číny totiž ve 12. století vyrazil za studiem buddhismu mladý mnich Eisai. Během svých dvou cest do Číny se seznámil nejenom s čchanem, ale i s blahodárnými účinky šlehaného čaje, jehož čchanoví mistři běžně využívali k povzbuzení těla a mysli v rámci buddhistických obřadů a meditací. Ve slavném roce 1191 se tak Eisai vrací zpět do Japonska nejenom s učením čchanu, japonsky zvaným zen, ale přiváží s sebou i zelený čaj – dvě věci, které nadobro změnily tvář Japonska.

O několik let později představuje Eisai čaj samotnému šógunovi spolu s prvním japonským pojednáním o čaji, čímž navazuje na tradici čínských čajových klasiků v Japonsku. Od roku 1191 tak počíná v podobě mačči nejenom prokazatelná kontinuální přítomnost čaje na japonských ostrovech, nýbrž i zrod japonské čajové kultury, která neměla ve světě obdoby.

Umění ča no ju, tedy podávání šlehaného čaje, které dosáhlo vrcholu v 16. století a dodnes se jen velmi málo změnilo, mohlo vzkvétat bezesporu jen díky japonské odloučenosti od zbytku světa se všemi negativy a pozitivy, přičemž šlehaný čaj se bezesporu řadí mezi pozitiva nejpřednější. Naproti tomu v obrovské Číně mačča čelit historii nedokázala. Po úpadku a dramatickém konci dynastie Sung opanovala Říši středu mongolská dynastie Jüan, která původní čínskou kulturu velmi změnila. I když pak, opět dramaticky, nastupuje čistě čínská dynastie Ming, šlehaný čaj z běžného života Číňanů neodvratně mizí a uvolňuje místo dnešnímu čínskému zelenému čaji.

Martin Neudörfl ©